Transsibiřská magistrála – díl 3. – Čína – Peking a Velká čínská zeď

Pokud jste ještě nečetli předchozí díly naší kuriózní cesty transsibiřskou magistrálou, tak mrkněte na první díl – Rusko ZDE a na druhý díl – Mongolsko ZDE.

Naše cesta z Mongolska pokračuje po transmongolské magistrále z Ulánbátaru do Pekingu. Tato cesta trvala asi 30 hodin a přejezd hranice do Číny byl velmi „zajímavý“. Byla asi půlnoc a do vlaku přišli imigrační úředníci, všechno prohrabali, sebrali nám naše pasy, pak na půl hodiny odešli… Tak jsme čekali, co se bude dít… Pak nám tedy pasy vrátili a jeli jsme do depa, kde nám u každého vagonu „přezuli“ podvozek. My jsme byli uvnitř vagonů po celou dobu… no mrkněte na fotky, jak to probíhalo…

Když už jsme se pomalu blížili k Pekingu, tak jsme projížděli kolem této přírodní krásy :-)

Cestou z nádherně voňavého přírodního a zeleného Mongolska jsme konečně po 30 hodinách dorazili do Pekingu. Nikdy jsem nechápala, proč ti čínani nosí ty roušky, a s prvním nádechem pekingského vzduchu jsem naprosto pochopila… Myslela jsem, že se udusím. Smrad, smog, miliony lidí, že se nedalo na nádraží ani projít a neskutečný HLUK! Všude někdo něco křičel, prodejci s megafony, do toho hudba a lidi, kteří si chtěli něco říct, tak na sebe museli řvát… No, to byl tedy „hezký“ začátek.

Když jsme se tím nejhorším davem prodrali, tak jsme potřebovali najít nějaký bankomat, protože jsme neměli čínské peníze, tedy jsme šli k prvnímu, který jsme našili – ten bohužel nebral naši českou kartu (zkoušeli jsme Visu i Mastercard), tak jsme hledali dál… po mém téměř nervovým zhroucení, kdy ani u třetí banky nám nebral bankomat kartu, neměli jsme ani jeden čínský jen a zoufale jsem přemýšlela, co budeme těch 12 dní v číně dělat bez peněz, tak jsme konečně došli do čtvrté banky, která nám konečně vydala peníze… uf… to byla úleva…

Porodní bolesti s příjezdem do číny jsme zvládli a šli jsme na hotel, který byl příjemný a levný, asi 2 stanice metra od „zakázaného města“, tam jsme se také vydali následující den…

Další velkou chloubou Pekingu je letní palác, kde to bylo nádherné… téměř celý den nám trvalo všechno projít…

Po výletu na lodičce jsme se taky nechali „vylepšit“ :-)

Další dny jsme věnovali dalším památkám a procházkám po uličkách Pekingu a také jsme furt jedli…

Jeden den nám trošku pršelo, ale to místní „pekáče“ nezastaví, aby sedli na své motocykly a skůtry s pláštěnkou…

Cestování metrem byl taky zážitek… Na okrajových částech města téměř ani noha a v centru lidí, že se do vagonu metra naskládalo asi tak 2x víc lidí než je vůbec možný :-) Takže až si budete zase někdy v Praze v metru připadat, jako sardinky, tak si to představte ještě 2x horší a takhle to je v Pekingu :-D

Lukášek má rád vyhlídky, takže ani v Pekingu nás neminula tato krásná Pekingská věž s nádherným výhledem na město…

Také jsme si v Pekingu nemohli odpustit výlet do olympijského parku :-)

A samozřejmě, asi jako každý cestovatel do Číny, jsme chtěli vystoupat Velkou čínskou zeď :-) Měla jsem naplánované, že v před 7 ráno odjedeme jedním z prvních vlaků, abychom se vyhnuli návalu turistů… EHM… přišli jsme tam a takovou frontu jsem nezažila… Vlak vyprodaný až do 1 odpoledne, tedy to je dost potom zbytečné tam jezdit, protože čínskou zeď zavírali v tu dobu v 5. Tedy místní vychytralí číňánci nabízeli zoufalým turistům soukromý odvoz k čínské zdi. Samozřejmě to nebylo vůbec levné, ale když už jste v Číně, tak tu zeď prostě vidět chcete. Tedy jsme se rozhodli, že s nějakou touto pochybnou bandou pojedeme… Naštěstí všechno bylo ok, dovezli nás tam a my jsme tento div světa spatřili a po celý den se na něm procházeli…

Vstupů pro turisti je spoustu, my jsme jeli na zpřístupněnou část velké čínské zdi nazývanou Badaling. Samozřejmě tam byla tuna turistů, ale ne všem se chtělo šlapat stovky schodů, takže jsme došli i do částí, kde už byla jen hrstka lidí, což bylo super. Výhledy nádherné, nachodili jsme snad tisíce schodů nahoru a dolu a druhý den jsem nemohla skoro chodit :D ale stálo to za to!!

A tím byl pomalu náš výlet v Pekingu u konce… další den jsme šli opět na vlak a teď vzhůru do Xi´anu a za  Terakotovou armádou… JENŽE, aby to nebylo tak lehký… vyznejte se v té jejich odjezdové tabuli vlaků, kde to je psáno jen čínskými znaky :D Dobrodružství nás prostě v Číně čekalo na každém kroku :-)

Jinak jízdenky na vlaky po Číně jsem si pro jistotu rezervovala ještě z Čech online přes ChinaTicketOnline.

 

Další díl z Xi´anu a Terakotové armády ZDE.

Kateřina Jindrová Zítková
Kateřina Jindrová Zítková - zpěvačka, tanečnice, herečka, lektorka zpěvu a porodní asistentka

Spoj se se mnou na sociálních sítích

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.